PĚT PŘEKÁŽEK

(Translation Julie Honyšová)

Pět překážek (pálijský termín nivárana) je to, co nám brání v dosažení klidu a vhledu do pravé přirozenosti jevů a existence.

Těchto pět překážek představuje smyslová touha (1), zlá vůle, zloba (2), lenost a malátnost (3), neklid a obavy (4) a skeptické pochyby (5).

Buddha viděl příčinu nevědomosti a klamu v těchto pěti překážkách a označil je za podmínku a živnou půdu pro vyvstání nevědomosti.

Pro dokreslení uvádí následující přirovnání: „Když je zlato znehodnoceno pěti nečistotami, tak není poddajné, tvárné ani zářivé. Je křehké a nevhodné ke zpracování. Co představuje těchto pět nečistot? Železo, měď, cín, olovo a stříbro…Když zlato není znehodnoceno pěti nečistotami, tak je poddajné, tvárné a zářivé. Není křehké a je vhodné ke zpracování. Pak libovolný druh ozdoby, na který si člověk pomyslí, ať je to pás, náušnice, zlatý řetěz, poslouží svému účelu.“

„Stejně tak i mysl, která je pošpiněna pěti nečistotami, není poddajná, tvárná ani zářivá. Je křehká a nepřipravená k vykořenění mentálních nečistot. Co je těchto pět nečistot? Smyslová touha, zlá vůle, lenost a malátnost, neklid a obavy, skeptické pochyby. Když ale mysl není pošpiněna pěti nečistotami, tak není nepoddajná, je tvárná a zářivá. Není křehká a je připravena k vykořenění mentálních nečistot.“  ( Anguttara Nikaya 5:23)

V uvedené citaci mentálním nečistotám odpovídá smyslná touha (1), touha po existenci (2) a tři neprospěšné kořeny - chtivost, nenávist a nevědomost. Nibbana představuje vykořenění těchto tří mentálních nečistot a v textech je popsána jako ustání utrpení a dosažení vyššího štěstí a míru.

1.Smyslová touha (kāmacchanda)

Buddha popsal smyslnou touhu následovně: „Existuje pět pout smyslového potěšení. Co představuje těchto pět pout? Formy poznatelné okem, jež jsou žádoucí, krásné, příjemné, potěšující a přitažlivé. Zvuky poznatelné uchem…Vůně poznatelné nosem….Chutě poznatelné jazykem…Objekty doteku poznatelné tělem, jež jsou žádoucí, krásné, příjemné, potěšující, přitažlivé a dráždivé. To je pět pout smyslového potěšení. Potěšení a radost vyvstávají v závislosti na pěti poutech smyslového potěšení a jsou uspokojením smyslové radosti .“

Buddha neodmítá štěstí, které poskytuje smyslové potěšení. Víme však, že příčinou utrpení je často touha po dosažení potěšení a závislost na něm. Proto Buddha chce, abychom se zbavili závislosti na smyslovém potěšení  a  uměli  se radovat z vyšších forem štěstí.

Uvádí to následovně: „Někdo může snad říci, že smyslové potěšení je ta nejvyšší radost, kterou bytost může zakusit. Ale já bych tak neřekl. Proč? Protože existuje mnohem krásnější a vznešenější štěstí než je toto. A co je to za štěstí? Zde, odloučeni od smyslového potěšení, odloučeni od neprospěšných stavů mysli, meditující vstoupí a přebývá v první jhaně…ve druhé jhaně…ve třetí jhaně…ve čtvrté jhaně“. ( Samyutta Nikaya 36:19).

Jhana představuje hluboký stav mentálního pohroužení, který můžeme zakusit, když překonáme pět překážek. Je to příjemný a mírumilovný stav mysli, který postrádá znečistění způsobené smyslovou touhou. Buddha mluví o jhánách následovně:

„Jhanou se nazyvá radost z odříkání, radost z ústraní, radost z míru, radost z osvícení. Tvrdím, že takové potěšení je hodno následování, rozvíjení, kultivace a netřeba se ho bát.“ ( Majjhima Nikaya Sutta 66).

Naše závislost a touha po smyslovém potěšení nás vzdaluje od meditačního polštářku.  Raději než  abychom meditovali se věnujeme často něčemu více „zábavnému“- poslechu hudby, četbě románu nebo surfování na internetu. Musíme se naučit ocenit užitek a štěstí, jež nám přináší vnitřní mír, kdy mysl není v kontaktu se smyslovými objekty.

Na meditačním kurzu je touha po některých smyslových objektech často velmi silná, rušivá a brání nám v koncentraci na meditační objekt. V takové chvíli je důležité, abychom byli trpěliví a věděli, jak s překážkou zacházet a dostat ji pod kontrolu.

V prvé řadě je třeba si smyslové touhy všimnout, uvědomit si ji. Můžeme ji mentálně označit jako „smyslová touha, smyslová touha“ a přiznat si, že tato překážka nám brání v dosažení vnitřního klidu a míru. Existují různé typy touhy. Mohou to být různé myšlenky  na  dobré jídlo nebo nápoj nebo i jiná smyslová potěšení (jak si užít dovolenou, film, četbu románu, sex, vzpomínky na příjemné okamžiky atd.)

Pokud můžeme tyto myšlenky nechat být a zůstat s meditačním objektem, tak touha pomine.  Když se tak nestane a myšlenky nás budou nadále vyrušovat, tak se zkusíme uchýlit k dovednému rozjímání, které nám může pomoci touhu překonat. Existují různé způsoby moudrého rozjímání, včetně toho, že se zaměříme na omezení, nebezpečí a nevýhody smyslového potěšení a na jeho neukojitelnost. Uvědomíme si ušlechtilý úkol, který jsme si předsevzali- osvobození  mysli z otroctví smyslových objektů a dosažení vyšších a vznešenějších forem míru a štěstí.

Nehledě na to, jak dlouho tento proces potrvá, pokud vytrváme, tak nakonec smyslovou touhu překonáme. Pak oceníme, že na rozdíl od mysli spalované touhou, je naše mysl klidná a spokojená.

Mysl vedená touhou je v běžném životě plná neklidu, vzrušení a nespokojenosti. Často i nepatrná, mírná touha může přerůst do bouřlivé a zuřivé podoby. Podle Buddhy je právě touha kořenem utrpení a nekonečného přebývání v samsáře, cyklu smrti a zrozování.

Je třeba touhu pochopit, naučit se s ní dovedně pracovat a na základě poznání ji postupně, přirozeným způsobem snižovat až ke konečnému ustání.

Ale je třeba mít na paměti, že očištění a osvobození mysli je proces na více životů. Na základě zdrženlivosti, trpělivosti, pochopení a spokojenosti můžeme dosáhnout vnitřního míru a štěstí.

2.  Zlá vůle/ hněv (vyāpadā):

Tato překážka zahrnuje všechny formy mentálního odporu jako je nenávist, hněv, podrážděnost, rozmrzelost a zášť. Na kursu si často všímáme toho (a to s jistou dávkou humoru), že mysl má sklon být rozmrzelá a podrážděná téměř z čehokoliv.

Podrážděnost mohou způsobit vzpomínky, přehrávání některých starých zranění, účastníci kursu, nespokojenost s  podmínkami k meditaci, které nejsou zcela ideální  nebo dokonce i učitel. Netřeba říkat, že je těžké najít klid, když mysl spaluje hněv.

Buddha jako lék na hněv doporučil praxi milující laskavosti (metta). Nabádal věnovat se praxi metta pravidelně, protože jen s její pomocí můžeme výrazněji oslabit kořen hněvu. Trpělivost, tolerance, všímavá pozornost a pochopení jsou další kvality, které jsou důležité pro překonání hněvu. První pravidlem při vyvstání hněvu je stejně jako v případě smyslové touhy, uvědomit se, že se hněváme. Tento přístup má prostý důvod- své jednání si musíme nejdříve uvědomit, abychom ho později mohli kontrolovat. Uvědomit si hněv znamená, že si umíme všimnout lehkého podráždění nebo odporu, který není tak silný, abychom si ho byli vědomi okamžitě.

Všímejte si, jak podrážděnost ovlivňuje tělo a mysl. Všímejte si napětí v těle, které můžete pociťovat jako tlak na hrudi, v břiše nebo i v jiné části těla. Uvědomte si, že se v obličeji mračíte.  Všimněte si napětí a bolesti v mysli, vnitřních komentářů (např. hněvu a kritických komentářů vůči osobě, na kterou se právě zlobíte). Tento mentální stav můžete označit jako „hněv“, „podrážděnost“, „rozmrzelost“, „vztek“, „nenávist“, „odpor“ či rozhořčení“.

Můžete si ověřit, že hněv je neprospěšný stav mysli a překážka pro meditaci. 

V případě hněvu chvíli potrvá, než ustoupí, než projde přes tzv. refrakterní (vzdorující) fázi a zcela zmizí. Když si hněv uvědomíte a zůstanete vůči němu všímaví, zabráníte jeho eskalaci. Mysl tak získá nad hněvem kontrolu. Ve chvíli, kdy si hněvu všimnete a budete vědět, jak si poradit, můžete se pomocí dovedného rozjímání od hněvu zcela oprostit. Existuje spousta technik a metod, jak se hněvu zbavit.

Můžete také zkusit rozjímat o nevýhodách a nebezpečí, které hněv přináší, o jeho jedovatém vlivu na mysl. Můžete si připomenout Buddhovo podobenství o pile, kde nás Buddha nabádá udržet si stav mysli prostý hněvu.

Může vám také pomoci, když si vybavíte všechny dobré kvality a laskavost, kterou vám osoba, na kterou se hněváte, prokázala v minulosti.  Zkuste např. rozjímat nad kvalitami jako je trpělivost, tolerance, odpuštění a odříkání. Existuje spousta dalších šikovných technik, jak si s hněvem poradit.

V dalším kroku zkuste poslat metta osobě, na kterou se hněváte. Přestože někoho nemáte rádi, přejete mu, ať se mu daří. S tím, že rozumíte tomu, že „být šťastný a mít se dobře“, znamená, že svým štěstím nikoho nezraňujeme a přispíváme k prospěšnému životu ostatních. Jestliže pravidelně praktikujete metta, pravděpodobnost vyvstání hněvu je menší, a pokud se hněv občas objeví, není tak silný a je snadné ho lépe udržet pod kontrolou.

Ve chvíli kdy pociťujete hněv, zkuste přejít od meditace vipassana (meditace vhledu) k meditaci  metta  a poslat  metta osobám, kterým pravidelně posíláte anebo poslat metta všem bytostem. Tak přesunete pozornost mysli od osoby či události, která ve vás vyvolala hněv. Odklonění je jedna z taktik, jak se s hněvem vyrovnat. Když se mysl zklidní, můžete se opět vrátit k meditaci vipassana. Když propojíte všímavost, trpělivost, toleranci a moudré rozvažování, tak v meditaci překonáte překážku, kterou představuje hněv.

3.  Lenost a malátnost (thīna-middha):

Lenivý člověk nemá přirozeně touhu meditovat. Potřebujete v sobě nejprve vzbudit zájem o meditaci a vyvinout úsilí nutné pro meditaci.

Na kurs jedete se záměrem vyvinout co největší úsilí, abyste si z kursu co nejvíce odvezli.

Ale mysl je nestálá a vrtkavá. Proměňuje se. Ztrácí zájem. Chce jen ležet a spát. Chce dělat věci, které jí připadají více zajímavé zábavné. Proto je nutné mít disciplínu a cílevědomost, abyste v meditaci mohli vytrvat.

A tak opět zkoušejte rozjímat o důležitosti a prospěchu meditace. Meditace upevňuje a posiluje naši mysl, oslabuje mentální znečištění, přispívá k celkově šťastnějšímu životu, vede mysl k nibbáně a zkracuje naše přebývání v samsáře.

Rozjímáte proto, abyste v sobě vzbudili dostatek inspirace a motivace a mohli pokračovat v meditaci  s chutí a nadšením. Můžete rozjímat o drahocennosti lidského zrození a vzácné příležitosti pro praxi, o krátkosti lidského života a skutečnosti, že smrt nás může kdykoliv zastihnout a proto je třeba, co nejlépe využít přítomného okamžiku. Rozjímáte o tom, že Buddha a jeho osvícení žáci nám ukázali cestu, a že k dosažení úspěchu je třeba vyvinout patřičné úsilí.

Ale existuje i typ velmi vytrvalé a frustrující malátnosti a ospalosti. Způsobuje, že budete neustále usínat nehledě na úsilí neusnout a udržet si bdělost.

Důvodů ospalosti může být mnoho např. pocit těžkosti po jídle, nerovnováha mezi stavem klidu a vyvinutým úsilím, subtilnost meditačního předmětu, který brání mysli udržet se na objektu. Je třeba vytrvat a nevzdat to -   snažit se o pevnou tělesnou pozici, vyvinout úsilí a udržet mysl na objektu.  Když v meditaci vytrváte, tak samotné úsilí, kdy se snažíme udržet mysl na objektu a vrátit ji tam pokaždé, když se zatoulá, nakonec ospalost prolomí a ospalost ustoupí.

Existuje nespočet strategií jak ospalost překonat. Prvním pravidlem je to, že jste všímaví a zaznamenáte vyvstávání ospalosti. Můžeme si v mysli označit „ospalost, ospalost“ a vidět ji jako meditační překážku. Také musíte být odhodlaní a bdělí a udržet si pevnou tělesnou pozici. Když se přiblíží ospalost, tělo začne ochabovat a hrbit se, hlava poklesne. V takové chvíli je třeba tělo napřímit, mít rovná záda a hlavu držet vzpřímenou. Zapojte více úsilí, abyste mysl udrželi na objektu. Když praktikujete meditaci metta (meditaci milující laskavosti), tak zůstanete více zaměření na objekt, zaměřujete se na význam metta přání nebo přemýšlíte o lidech, kterým metta posíláte. Když praktikujete meditaci vipassana (meditaci vhledu), snažte si být vědomi meditačního předmětu jako je dech a tělesné počitky. Pozorujte předměty do větší hloubky a všímejte si proměnlivosti jevů.

Aktivovat mysl vám také může pomoci  technika „sezení-dotýkání přes tři body“.. Tuto techniku provádíme následujícím způsobem.

Nejdříve si krátce uvědomíte vzpřímenou pozici vsedě, pak zaznamenáte počitky mezi pravým hýžďovým svalem a meditačním polštářem, pak se vrátíme zpět a opět si uvědomíte vzpřímenou pozici vsedě a následovně opět zaznamenáte počitky mezí levým hýžďovým svalem a polštářem. Dále pak znovu zaznamenáte vzpřímenou pozici vsedě a vrátíte se k počitkům doteku na rukou v klíně. Tímto způsobem se mysl pohybuje nahoru a dolů- nahoře si uvědomujete vzpřímenou pozici vsedě a dole pravý hýžďový sval, nahoře vzpřímenou pozici, dole levý hýžďový sval, nahoře vzpřímenou pozici a dole ruce. Tyto mentální přesuny přes tři body nahoru a dolů ve směru hodinových ručiček provádíte opakovaně a tím pomáháte udržovat mysl bdělou a aktivní.

Jestliže se vám i přes veškeré úsilí nedaří zůstat vzhůru, pak je lepší se na chvíli natáhnout a dát si záměr vzbudit se co nejdříve (tak abychom se cítili dostatečně osvěžení)a s novou chutí se pustit do meditace.

Úsilí se postupně sbírá, a pokud vytrváte, tak samo úsilí nakonec ospalost oslabí a prolomí. Další věc, kterou je dobré mít na paměti, je že na spánku samotném není nic špatného. Spánek přináší tělu a mysli odpočinek a uvolňuje stres. Když se nad tím zamyslíme, tak je lepší mít ospalou mysl, která se cítí odpočatě než mysl neklidnou a vzrušenou. Samozřejmě  nezapomínáme na to, že cílem je udržet si bdělou meditaci a neusnout. Chcem kultivovat klidnou, mírumilovnou a jasnou mysl, s kterou je možné dosáhnout vhledu do pravé podstaty jevů. Proto se snažíme rozptýlit ospalost a zůstat bdělí. Postupným praktikováním se mysl naučí překonat ospalost a udržet si bdělost.

4. Neklid a obavy (uddhacca-kukkucca):

Mysl se toulá a není schopna udržet se na meditačním objektu. Možná se nudí anebo je ztracená v myšlenkách. Ráda přemýšlí a je pro ni těžké zanechat přemýšlení. Často i meditační objekt jako např. dech je velmi subtilní a mysl není schopna se na něm udržet, a proto od objektu neustále utíká. Musíme zůstat trpěliví a vytrvalí a neustále vracet mysl na objekt. Je také si důležité pěstovat zvídavost a chtít přijít na to, jak mysl na objektu udržet.

Prvním pravidlem stejně jako v předešlých případech je zaznamenat, že naše mysl je neklidná a toulavá. Mentálně si označíte „myšlení, myšlení“ nebo „neklid, neklid“, cokoliv vám v daný moment přijde vhodné. Uvědomíte si, že v mysli nastal neklid, který představuje meditační překážku. V Buddhově rozpravě o Ustanovení všímavosti je uvedeno, že meditující by měl vědět, kdy překážka vyvstává a kdy mizí a měl by se naučit zaznamenat její přítomnost, i nepřítomnost. Měl by vědět, že ještě nevyvstalá překážka je připravena vyvstat, měl by vědět, jak ji opustit a jak se jí v budoucnosti vyvarovat.

Buddha chtěl, abychom uměli překážky rozeznat a vybrat správnou metodu, jak je opustit a jak se jich v budoucnu vyvarovat. Meditační praxe nepředstavuje pouze trénink pozornosti, ale zahrnuje v sobě prostor pro rozvažování a analýzu v závislosti na situaci.

Pokud se objeví neklid jako meditační překážka a mysl se začne ztrácet v myšlenkách, je dobré si  říci: „Ne, nebudu přemýšlet, odmítám přemýšlet a být roztržitý. Udržím pozornost na meditačním předmětu  ( např. na dechu, tělesných počitcích nebo pozornosti samotné). Mohu přemýšlet později, až skončí meditace, ale ne teď. Vím, že klid a mír je prospěšný, chci ho během meditace zažít, a proto nebudu přemýšlet.“

Budete-li mysl pokaždé, když se zatoulá, jemně a trpělivě vracet na objekt, tak ji nakonec vytrénujete a podmíníte tak, že se na meditační objekt vrátí sama a bude schopná se na něm udržet. Mysl se sice čas od času zatoulá, ale počet výpadků se výrazně sníží. Mysl tréninkem podmíníme k tomu, aby se sama vracela na objekt a udržela se na něm už jen s občasnými výpadky.

Postupně se naučíte se rozeznat mysl naplněnou neklidem. Ve srovnání s pocitem klidu a uvolnění jde o zcela protikladný stav, kdy se mysl necítí příjemně a spokojeně.

Pokud ale vytrváte a budete mysl opakovaně vracet na objekt, dostaví se nakonec změna mentálního stavu. Všimněte si, jak se mysl postupně zklidní a naplní pocity spokojenosti a míru. Taková mysl už nemá potřebu se toulat, protože je usazená na meditačním objektu a v přítomné chvíli se cítí spokojeně.

V případě obav jde o více než pouhý neklid. Obavy přináší kromě neklidu i trápení, vyvolávají v mysli úzkost a vzrušení. Jak s nimi pracovat? Opět pamatujte na pravidlo všímavosti. Pokud si obav všimnete, můžeme je pak i snadno nechat být. Obavy představují zvyk, který se můžete naučit kontrolovat. Pokaždé když se objeví, všimněte si jich a nechte je být. Takovým způsobem můžete zmírnit svoji tendenci k obavám. Za nějaký čas zaznamenáte, že obav ubylo a jste schopni žít v přítomnosti šťastněji a s větší lehkostí.

Zpočátku samozřejmě nebude snadné této tendence zanechat, musíte svoji dovednost nejdříve rozvinout. Zkuste rozjímat a ujistit se, že jste schopni čelit problémům, že jen  potřebujete věřit, že zvládnete projít procesem života. Můžete např. rozjímat následujícím způsobem: „Obavy jsou zbytečné. Ničemu nepomáhají. Způsobují mysli jen trápení. Místo toho, abych se jen strachoval, budu se snažit s problémem,  který  nastal, vypořádat. Je důležité, ať už budu muset řešit cokoliv, udržet si svůj vnitřní klid.“

„A kromě toho věci, kterých se obávám, se ve skutečnosti nikdy nestaly. Moje úzkost a obavy z budoucnosti byly zbytečné. A pokud by opravdu nastalo něco z toho, co ve mně vyvolává strach, jsem si jistá, že najdu vnitřní sílu se s problémem vypořádat. Věřím, že budu mít odvahu a sebedůvěru čelit budoucnosti.  V tuto chvíli není důvod si dělat starosti. Až obtížná situace nastane, zvládnu ji. Ale do té doby chci žít svůj život zodpovědně, a jak nejlépe umím. To je ten správný vklad do mé budoucnosti.“

Pokud během meditace obavy vyvstanou a budete cítit, že je nutné jim věnovat určitou pozornost, můžete si také říct: „Ne teď, teď ne. Pokud je tu něco, co si žádá moji pozornost, budu se tomu věnovat později, ne během meditace. Tato chvíle je tu teď pro mě, abych mohl zažít vnitřní sílu a mír.“

Mějte na paměti, že sama meditace oslabí mentální nečistoty, uvolní, posílí, pročistí a zaléčí mysl, pomůže rozvinout vhled a moudrost. Meditační praxe nám pomůže čelit výzvám a problémům života. Mysl se meditací osvěží a zklidní a problémy se pak nezdají tolik hrozivé a nepřekonatelné.

Také existuje duševní neklid způsobený lítostí. Často v sobě pěstujeme lítost nad tím, co jsme udělali nebo měli udělat v minulosti, ale nepodařilo se nám to. Není důvod zbytečně se trápit něčím, co bylo a je už pryč. Uznali jsme svoji chybu a v budoucnu se budeme snažit postupovat rozumněji a s větší moudrostí. Je chybné se obviňovat a pociťovat lítost nad tím, co bylo. Musíme se naučit odpustit si a posunout se dál, žít šťastně a s moudrostí, jak nejvíce to jde.

5. Skeptické pochyby (vicikicchā):

Existuje spousta druhů pochyb. Člověk může mít pochyby o učení (je pravdivé?) o učiteli (je učitel dobrý?), o metodě (je správná a pro mě vhodná?), a o sobě samém (jsem schopen pochopit učení?).

Když vyvstanou pochyby, všimněte si jich a zaměřte se na to, jak se s nimi vypořádat. Pokud ve svém úsilí vytrváte, pochyby se obvykle postupně rozplynou. Na kursu si své pochyby můžete vyjasnit při osobním pohovoru s učitelem anebo během večerního Dhamma přednesu.

V zásadě si také můžete pomoci základním Buddhovým učením o čtyřech ušlechtilých pravdách, které obsahují i učení o ušlechtilé osmidílné stezce.

V současné době je k tomu tématu možné najít obrovské množství knih a informací na internetu. Až začnete učení více studovat a zkoumat, tak si pro začátek ponechejte jen ty informace, které vám přijdou rozumné a užitečné, odhoďte ty, které Vám budou připadat nepřijatelné nebo nepochopitelné. V průběhu času se vztah k učení promění. Jde o proces, kterým každý z nás musí projít.  Naše pochopení a přístup k praxi a k učení se mění v závislosti na našem pokroku.

Je potřeba mít důvěru v učitele. Od učitele se očekává, že se bude chovat správně, to znamená eticky a laskavě, a bude mít dostatečné znalosti a zkušenosti k tomu, aby mohl učení předávat. Pokud na svém učiteli shledáte příliš závažné chyby a nedostatky, které vám budou bránit v tom, abyste pokračovali v praxi pod jeho vedením, doporučuji vám najít si jiného učitele.

Je důležité, aby Vám vyhovovala metoda, kterou se učíte. Pokud o metodě, kterou praktikujete delší dobu, stále pochybujete, je  rozumné  takovou metodu opustit a najít si jinou, která vám bude lépe  vyhovovat.

Co se týká pochyb o sobě samém, jste-li odhodlaní uspět, jistě se vám to podaří. I když se vám bude zdát, že postupujete pomalu, pokud v praxi vytrváte, pokrok se určitě dostaví. Musíte zkrátka zůstat trpěliví a vytrvalí. Může vám také pomoci, když se na meditační praxi podíváte perspektivou více životů.

Protože teď zaséváte semínka, pokládáte základy, stavíte konstrukci a stěny, abyste v dalších životech na základě nepřetržitého pokroku nakonec dosáhli Osvícení, konečného cíle.

***

V souvislosti s pěti překážkami je zajímavé zmínit podobenství uváděné v buddhistických textech. Smyslová touha je tu přirovnávána k obarvené vodě v nádobě, zloba k vroucí vodě, lenost a malátnost k řasám ve vodě, neklid a obavy k větru, který čeří vodní hladinu a pochyby k zakalené vodě. Ve všech těchto případech rušivé síly kalí průzračnost vody.

Pět překážek je možné překonat na základě pěti faktorů první jáhny, tzn. prostřednictvím dosažení prvního stupně hluboké absorpce. Mezi pět faktorů první jáhny patří počáteční uvedení mysli na objekt (1), udržení mysli na objektu (2), radost (3), štěstí (4) a jednobodová zaměřenost mysli (5).

Vytrvalé uvádění mysli na objekt vede k překonání lenosti a ospalosti. Udržení mysli na objektu brání ve vyvstávání pochyb. Radost vede k překonání zloby. Štěstí zase přispívá k překonání obav a neklidu. Jednobodové zaměření mysli, tzn. správná  koncentrace na objekt vede ke kontrole smyslové touhy. Během takového stavu je meditující plně spokojen a nehledá žádné smyslové objekty.

***

Během meditačního kursu se učitel věnuje tématu pěti překážek, vysvětluje, jak vyvstávají a jak je můžeme překonat. Buddha v textech připisuje příčinu vyvstávání pěti překážek nesprávné pozornosti a nesprávnému rozvažování. Naopak správná pozornost a správné rozvažování vede ke kontrole a překonání pěti překážek.

Pokud je pět překážek překonáno, mysl se zkoncentruje a vnoří do meditačního objektu. V takové chvíli zažíváme vnitřní klid a mír, který vede k oslabení mentálního znečištění a prohloubení vnitřního vhledu do pomíjivé, neuspokojivé a neosobní přirozenosti všech jevů.

Hledat vnitřní mír a klid, který vede k vhledu a k osvobození mysli od všech forem mentálního utrpení, určitě stojí zato. Buddha nás nabádal hledat vyšší formy štěstí než jen ta, která přináší smyslová potěšení. Ukázal nám cestu, která nás vede ke skutečnému míru a štěstí, ale po této cestě musí každý z nás projít sám.

***