Soucit, který slyší pláč světa

by Visu

(translation Martina Borecká)

Soucit je vlastnost mysli, která soucítí s utrpením druhých a přeje jim, aby se od tohoto utrpení osvobodili, nebo aby toto utrpení bylo zmírněno.

Dotkne se našeho srdce a my natáhneme ruku, abychom pomohli jakýmkoli způsobem umíme. Nebo alespoň pošleme myšlenku, aby se oné osobě dobře dařilo.

Soucit může být vrozenou vlastností, ale stále je potřeba ho rozvíjet. Jinak může zeslábnout, nebo dokonce ani nevyvstat, když se setkáme s bytostí, která trpí.

Často jsme příliš zaneprázdnění nebo zatížení naším životem a mnoha věcmi, které musíme udělat, takže potom si ani nemusíme všimnout, že jiná bytost trpí. Používáme slovo bytost, protože chceme zahrnout nejen lidské bytosti, ale i zvířata.

Pokud chceme cvičit soucit, potřebujeme být citliví k utrpení ostatních. Potřebujeme dávat pozor a všimnout si, když někdo trpí. Když k nám přijde někdo s bolestí v očích a vyjádří nám své trápení, cítíme jeho bolest a proudí z našeho srdce empatie? Dokonce i když neřekneme ani slovo, osoba, která trpí, může poznat, že se do ní umíme vcítit, anebo že jsme lhostejní a že je nám to jedno. Řeč našich očí a těla odhalí naše pravé pocity.

Pokud se umíme vcítit, tak nalezneme ta pravá slova k utišení a zmírnění bolesti druhého. Dokonce i když neřekneme nic, druhá osoba může cítit naši empatii, soucit a porozumění. V takových chvílích je možná bezprostřední odpověď: můžeme druhého  obejmout nebo pohladit nebo ukázat soucitné gesto.

Někteří lidé mají silnou soucitnou povahu, rychle si dokáží všimnout utrpení druhého a poskytnout pomoc. Toto může být vlastnost, kterou rozvíjeli v minulém životě, nebo od malička v tomto životě, nejspíše díky vlivu laskavých rodičů a učitelů nebo díky pozorování soucitného jednání druhých.

Ale většina z nás, jak věřím, nemá soucit tak silný, a proto potřebujeme úsilí k jeho rozvinutí a posílení. Pokud je naším zvykem rozvíjení milující laskavosti, tj. mettá, přání dobra ostatním a vždy máme pro ostatní dobrou vůli, potom pro nás bude rozvíjení soucitu snadnější. Naše srdce, která se zjemnila díky mettá, budou citlivější a vnímavější k utrpení druhých.

Tím, jak opakujeme věty mettá: „Kéž jsi tak a tak šťastný...“, nám přijdou na mysl lidé, kteří trpí, a my pro ně vytvoříme příhodná přání jako: „Kéž se tato osoba uzdraví. Kéž se osvobodí z utrpení. Kéž se její utrpení zmírní.“

Bezpochyby by náš svět snesl více soucitu. Opakem soucitu je krutost, které v tomto světě bohužel vidíme mnoho. Hojně se vyskytuje terorismus, násilné zabíjení, sebevražedné atentáty, mučení, zločiny, utlačování a vykořisťování. V každodenním životě mohou lidé jednat s krutostí, mstou, bezohledně a špatně vůči ostatním. 

Představte si svět, ve kterém není krutost, kde nikdo nemá to srdce, aby ublížil druhému; kde jsou lidé k sobě vzájemně soucitní a milí. Nebylo by to úžasné – nebyl by to ráj? Necítil by se každý v takovém světě bezpečně a šťastně?

Nyní je prvořadá důležitost soucitu a laskavosti zcela zjevná. Je to nepostradatelná vlastnost, která podporuje štěstí a odstraňuje utrpení ve světě.

Když se cvičíme v soucitu, je důležité, abychom nezapomínali na naše milované. Je zvláštní, že někdy dokážeme být soucitní vůči ostatním, ale přehlížíme nebo jsme lhostejní k utrpení našich nejbližších. Blízkost může způsobit, že jsme slepí nebo necitliví k jejich utrpení. Proto bychom měli být ve střehu před touto samolibostí a být citliví a soucitní k utrpení našich milovaných a dát jim přiměřenou útěchu a podporu.

Je možné vidět ve světě mnoho lidí, kteří cvičí soucit různými způsoby. Někteří slouží ve válečných oblastech a pomáhají nemocným a zraněným, jiní poskytují pomoc chudým a potřebným, pracují v jídelnách pro bezdomovce a pro hladovějící, vedou ústavy pro umírající, poskytují domov opuštěným zvířatům, darují tělesné orgány pro záchranu života - a takový seznam by mohl být ještě dlouhý.

Takové vznešené činy druhých nás mohou povzbudit, abychom přispěli svou troškou do mlýna lidem kolem nás a společenství, ve kterém žijeme. V každodenním životě je mnoho drobných činů soucitu a laskavosti, kterých si ani nevšimneme, nebo které brzy zapomeneme. Básník William Wordsworth říká: „Tyto malé, bezejmenné, nezapamatovatelné činy laskavosti a lásky jsou tou nejlepší částí lidského života.“ 

Soucit k sobě

Zatímco rozvíjíme soucitný přístup k ostatním, určitě přijde doba, kdy budeme potřebovat použít úplně stejný soucit k nám samotným. Je zvláštní, že to někdy můžeme přehlédnout.

Když trpíme, ať už se jedná o utrpení duševní nebo tělesné, můžeme být k vlastnímu utrpení všímaví. Jak se cítíme? Jsme smutní, máme se hrozně, jsme nešťastní, rozčarovaní, máme depresi, jsme zoufalí, rozčilení, zahořklí, osamělí, ztracení atd.? Můžeme pojmenovat přítomný pocit nebo stav mysli nebo rozeznat směs různých odstínů pocitů a činitelů mysli. Nebo můžeme jednoduše jen být s pocitem bez toho, aniž bychom ho rozebírali nebo mu dávali zvláštní označení

Můžeme porozumět, jak utrpení vzniklo, a pokud se jedná o něco, co musíme přijmout a nemůžeme jen tak odsunout, vidíme, že to umíme přenést přes srdce a smířit se s tím. Když odpovídáme s moudrostí a dovedností, umíme s utrpením dobře zacházet.

Potom použijeme soucit k sobě tím, že si potichu zašeptáme: „Kéž se uzdravím. Kéž jsem k sobě milý a laskavý. Kéž se cítím lépe. Kéž se dám zase do pořádku. Kéž jsem silný.“ a všechny další věty, které nám přijdou na mysl. Můžeme tyto věty opakovat znovu a znovu během dne tak dlouho, dokud je zde i utrpení, které na nás visí a stahuje nás dolů.

Chceme být sami sobě dobrým přítelem, být k sobě milí a jemní, a ne si dále ubližovat tím, že bychom k sobě byli tvrdí, nedokázali si odpustit a vnitřně se kritizovali. Vidíme, že si umíme sami pomoci tím, že se budeme dobře starat o své tělo i mysl.

***

Soucit a moudrost

Je potřeba cvičit soucit s moudrostí. Cesta očištění (Visuddhimagga), meditační návod z pátého století, poukazuje na to, že zatímco krutost je vzdáleným nepřítelem soucitu, je smutek jeho blízkým nepřítelem. Pokud upadneme do zármutku, bude to mít protichůdný účinek, protože v tomto stavu nejen že se mysl nachází v neprospěšném prostoru, ale možná budeme bezmocní a v nevhodném stavu pomoci trpící osobě. Zatímco jsme přemoženi zármutkem, dokonce můžeme sami potřebovat podporu druhých.

Soucit znamená víc pocit vcítění a přání od srdce podpořit trpící bytost, společně se schopností nabídnout slova útěchy a fyzickou podporu. Na začátku může být tento soucit zabarvený pocitem smutku, ale tento pocit nemusí být nutně neprospěšný nebo nepříjemný, protože je vznešeným a zdravým projevem naší lidskosti. Tento počáteční smutek vede ke vcítění, které bude převládajícím a převažujícím pocitem.

Francouzský buddhistický mnich Matthieu Ricard, který rozvíjí meditaci soucitu, popisuje, že když viděl reportáž o několika obětech požáru, kterým se bolestivě odlupovala odumřelá kůže od těla, cítil: „starost a obavy, spolu se silným, palčivým smutkem, který nebyl nepříjemný.“

Je potřeba používat soucit spolu s moudrostí a se zdravou mírou vyrovnanosti či klidem mysli.

V jiném ohledu, cvičení soucitu neznamená, že necháme ostatní po nás šlapat, že se necháme zneužívat, vykořisťovat nebo že druzí můžou využívat naší laskavé a soucitné povahy. Výraz hloupý soucit byl vytvořen pro soucit, který je používán slepě a bez moudrosti.

Takový soucit není dobrý ani pro dárce, ani pro jeho příjemce. Namísto toho udržujeme vzájemně závislý, využívající, nedovedný, nefungující a nezdravý vztah. Abychom tomu předešli, měli bychom dobře rozlišovat a být obezřetní, když cvičíme soucit, měli bychom vědět, jak se ochránit a dobře se o sobe postarat, a být schopní pevně nastavit zdravé hranice.   

***

Soucit v buddhismu

V Buddhově učení se soucit silně zdůrazňuje jako jedno z božských dlení, které máme rozvíjet: ostatními třemi jsou milující laskavost, oceňující radost a vyrovnanost.

Dále je prvním z pěti předsevzetí, kterými se zavazují buddhisté, nezabíjet nebo neubližovat. Buddha nařídil svým žákům, aby nejenže žili neškodícím životem, ale aby jednali pro dobro a štěstí všech bytostí.

Správný záměr v druhém článku ušlechtilé osmidílné cesty zahrnuje záměr zdržet se krutosti, což můžeme vyjádřit kladným způsobem jako jednat se soucitem.

Sám Buddha cvičil soucit tím, že nesobecky učil 45 let po dosažení osvícení, až do své smrti ve věku 80 let. Jeho učení má jediný účel, kterým je ukázat bytostem cestu ven z utrpení.

Když Buddha dosáhl cíle, nabádal nás, abychom vynaložili potřebné úsilí, abychom se vysvobodili z utrpení. „Je to možné a můžete to zvládnout.“ byla nejvíce povzbuzující zpráva. Ale musíme být připraveni vložit požadované úsilí.

Kromě cvičení zdrženlivosti a žití ctnostného a laskavého života Buddha připomínal, že je nezbytná meditace pro vykořenění spících nečistot mysli v nás. Jeho často opakovanou radou bylo: „Vše, co by měl udělat učitel ze soucitu, který hledá blaho a štěstí svých žáků, jsem pro vás udělal. Zde jsou kořeny stromů, tyto prázdné boudy. Meditujte, neotálejte, jinak budete později litovat.“

Zatímco Buddha učil meditaci vhledu (vipassana) k odstranění zaslepenosti, učil také čtyři božská dlení (brahma-viháry), které umožňují posílit určité důležité prospěšné vlastnosti v nás.

Milující laskavost je protijedem ke vzteku; soucit působí proti krutosti; oceňující radost rozptyluje závist a žárlivost a vyrovnanost působí proti rozrušení a zajišťuje stálost a rovnováhu mysli. Na jiném místě jsme si vysvětlili, jak provádět meditaci milující laskavosti, oceňující radosti a vyrovnanosti. Nyní si představíme meditaci soucitu.

***

Meditace soucitu (Karuna-bhavana)

Usaďte se pohodlně na zemi nebo na židli. Pro podrobnosti ohledně správného sezení se prosím podívejte na meditační pokyny pro vipassanu.

(http://visuteoh.net/teachings/vipassana-meditation-instructions.html).

Vzpomeňte si na někoho, koho znáte, a kdo trpí buď duševně nebo tělesně, a této osobě přejte: „Kéž se tak a tak (vložte příslušné jméno) uzdraví. Kéž se ona/on uzdraví.“ Můžete také oslovit tuto osobu přímo jménem a přát si: „ Kéž se uzdravíš.“

Pojem „uzdravení“ má širší smysl. Může se vztahovat jak k duševnímu uzdravení, tak k uzdravení těla. Člověk může trpět nemocí, nebo mít utrpení mysli, jako například deprese, zármutek, strach, obavy a úzkost.

Zatímco opakujete příslušné věty, cítíte upřímné přání, aby se dotyčný uzdravil a vysvobodil z utrpení. Tím, jak pokračujete v opakování, vaše pocity se zklidňují, zatímco neustále podněcujeme přání uzdravení a blaha dotyčného, které je vyjádřeno a udržováno pomocí vět, které stále opakujete.

Jako doplněk k větě „Kéž se tato osoba uzdraví.“ můžete vytvořit další náležité věty, jako např.:

„Kéž je schopná vše přestát, zvládnout, snést.“

„Kéž je její utrpení zmírní.“

„Kéž je vysvobozená z utrpení.“

„Kéž je silná, klidná, veselá, v klidu a míru.

„Kéž získá pomoc.“

„Kéž dostane nejlepší možnou léčbu.“

„Kéž se zbaví deprese.“ - v případě osoby, která trpí depresí

„Kéž se vyléčí.“

„Kéž se cítí lépe.“

„Kéž je silná.“

Výše zmíněné věty jsou pouze návrhem. Přirozeně si najdete svá vlastní slova, která jsou příhodná a hodí se pro dotyčnou osobu.

Ovšem aby bylo opakování jednoduché, snadné a plynulé, můžete se později vrátit zpět k opakování krátké věty, jako například: „Kéž se uzdraví.“, stále dokola.

Potom můžete pomyslet na jinou osobu, o které víte, že trpí, a znovu si pro tuto osobu přát, aby se uzdravila a zbavila se utrpení. Tímto způsobem můžete myslet na několik lidí, na jednoho po druhém, a přesouvat se dopředu a dozadu mezi těmito osobami, s každou osobou můžete podle přání zůstat delší nebo kratší dobu. Taktéž můžete zůstat dlouhou dobu pouze s jednou osobou, dokonce i celé meditační sezení, nebo například 30 minut až jednu hodinu.

V případě, že dotyčná osoba trpí závažným onemocněním, které je považováno za nevyléčitelné, je věta „Kéž se uzdraví.“ stále na místě, protože v některých případech nemůžeme vyloučit nečekané a tzv. zázračné uzdravení. A dokonce i když vyléčení není možné, slovo „uzdravení“ může také znamenat uzdravit se na úrovni mysli, ve smyslu schopnosti přijmout situaci a smířit se s ní.

V případě osoby, která umírá, si můžeme přát, aby dotyčná osoba odešla v míru a s co nejmenší bolestí a utrpením. Pokud jsme buddhisté nebo věříme na  znovuzrozování, můžeme si pro dotyčnou osobu přát dobré znovuzrození, zatímco křesťané si budou přát, aby tato osoba přišla do nebe a byla s Bohem – přání vysíláme v závislosti na naší náboženské víře či náhledu na svět.

Nabízí se otázka, zda naše přání nebo modlitby mají nějaký účinek na osobu, na kterou myslíme. Jsme toho názoru, že mají kladný účinek, protože věříme na sílu modlitby, slov či záměru. Domníváme se, že je zde kladná energie mysli či vibrace, které jsou posílány dotyčné osobě, a které zmíněnou osobu nějakým způsobem pozdvihnou a podpoří.

Zatímco je zde tolik vtipných tvrzení o kladných či dokonce zázračných výsledcích, nynější vědecké studie zaměřené na účinnost modlitby dopadly nerozhodně vzhledem k pochybám, které ležely na dřívějších studiích, které zaznamenaly rychlejší uzdravení z různých nemocí spolu s méně četnými komplikacemi. Zdá se, že co se týče vědy. bude třeba vyhotovit více studií, než bude možné vytvořit jasnější závěr.

Ať je to jak chce, jsem toho názoru, že v prospěšných vibracích mysli zaměřených na druhé bytosti musí být něco dobrého, dokonce i když tyto účinky, pochopitelně, nemohou být změřeny nebo vyčísleny. Navíc posílání soucitných myšlenek má přínos, smysl a účel, protože:

|1. Udržujeme mysl v prospěšném stavu tím, že máme soucitné myšlenky. Když je přítomná soucitná myšlenka, znamená to, že v tomto okamžiku nemáme neprospěšnou myšlenku.

2. Držíme v mysli někoho, kdo trpí, dokonce několikrát nebo mnohokrát denně, a přejeme mu uzdravení a dobro. Vlastně je úžasné, že můžeme držet v mysli naše nejbližší, přátele, a ostatní, kteří trpí, a nezapomenout na ně.

3. Rozvíjíme soucitné srdce, které nás přirozeně povede k milé a soucitné řeči a jednání. Mysl je zdrojem všeho dobrého i zlého. Semínka soucitu, která jsme zasadili do mysli, vyklíčí a rozkvetou do milých slov a skutků.

Ve formálním meditačním cvičení se rozvine soustředění, zatímco opakování soucitných vět povede ke vnorům mysli (džňána), což je jedinečný a příjemný stav mysli, který se odlišuje od našeho běžného každodenního stavu mysli. Buddha popsal džňánu jako druh duchovního štěstí, který by měl být silně rozvíjen.

Nicméně je důležité, abychom neomezili cvičení soucitu jen na formální sezení, ale abychom také během dne mysleli na ty, kteří trpí, a přáli jim uzdravení a blaho. Také si můžeme vytvořit návyk opakovat si větu: „Kéž jsou všechny bytosti osvobozené od utrpení.“

Samozřejmě že i během formálního sezení můžeme přát všem bytostem osvobození od utrpení. Můžeme posílat střídavě jednotlivcům a všeobecně všem bytostem. Teoreticky je jednodušší vstoupit do džňány, pokud setrváme určitou dobu pouze s jedním předmětem, což znamená s jednou osobou, nebo se všemi bytostmi.

Je tomu tak proto, že se naše mysl nepotřebuje přesouvat z jedné osoby na druhou, což může mít za následek určité myšlení nebo hledání, kdo bude další na řadě. Nicméně naším záměrem není pouze potřeba dosažení džňány, ale prostě posílání přání dobra všem, které známe, a kteří trpí. Děláme to rádi, protože víme, že je to přiměřená, vhodná, soucitná a smysluplná věc. A stejně zde bude určitá úroveň soustředění, která při bližším seznámení a opakování může stále vést k džňánickému pohroužení (vnoru).

Navíc nemusí být snadné na začátku vytvořit soucit, který bychom posílali všem cítícím bytostem, protože představa „všech bytostí“ je abstraktní a mysl snadněji ztratí zájem a odejde jinam. Na druhou stranu můžeme cítit silnější pocit propojení a vcítění při posílání jednotlivým bytostem, které známe, a soucit, který takto vyvstal, potom můžeme směřovat ke všem bytostem.

Dlouhodobé posílání pouze jedné osobě je v pořádku a může vést k džňánickému pohroužení. Nicméně, jak je již zmíněno, naším cílem není pouhý vnor, ale posílání soucitných přání těm, které známe, a kteří trpí. Zdůrazňujeme, že chceme rozvinout soucit pro jednoho i pro všechny. Potřebujeme proto rozvinout pružnost mysli a být schopní posílat soucit jedné, několika, mnohým, a všem bytostem.

Když posíláme soucit jednotlivcům, můžeme naše přání přizpůsobit jejich potřebám. Někdo má problémy ve vztahu, někdo řeší otázku peněz nebo práce. Student může cítit úzkost, když se blíží zkoušky. Jiná osoba se snaží překonat trauma z dětství. Těhotné ženě mohou dobře padnout naše přání týkající se bezpečného narození dítěte. Vlastně jsou zde všechny možné scénáře a možnosti. Podle toho můžeme vytvořit přání nebo věty, které odpovídají situaci. Později se také můžeme vrátit zpět k určité větě, která je krátká a jednoduchá na opakování, jako například „Kéž se (tak a tak) uzdraví.“ „Kéž se osvobodí z utrpení.“

***

Vyzařování skupinám

Je také možné posílat soucitné myšlenky určitým skupinám lidí ve světě, kteří trpí. Myslete na ty, kteří žijí v nebezpečí, nedostatku a strachu ve válečných oblastech; na mučené a utlačované; na ty, kteří jsou chudí a bojují o přežití, kteří jsou hladoví a podvyživení, kteří nemají přístup ke vzdělání a k lékařské péči; na ty, kteří jsou vykořisťovaní a mají tak nízkou mzdu, že se z ní sotva udrží naživu; na všechny bez práce, bez bydlení, nemocné a staré; na ty, kteří se potýkají se zdravotním postižením; na ty, kteří jsou ve vězení; na ty, kteří jsou v ústavech pro duševně choré nebo trpí duševní chorobou; na ty, kteří mají strach, depresi, jsou nešťastní, jsou na tom špatně atd. Můžete si vytvořit své vlastní „dobro-přející“ věty a také použít obecnou: „Kéž se vysvobodí z utrpení.“

Samozřejmě víme, že to nejsou jen lidské bytosti, které trpí, ale také zvířata. Znovu můžete pomyslet na utrpení, které podstupují zvířata, která jsou zneužívána lidmi; a na zvířata, která jsou chována v krutých podmínkách a zabíjena pro lidskou spotřebu. A přejete si: „Kéž se vysvobodí z utrpení.“

Vyzařování všem

„Kéž se všechny bytosti osvobodí z utrpení. Kéž se osvobodí z utrpení.“ můžeme opakovat znovu a znovu, když vyzařujeme všem (bytostem).

Soucit k sobě

Když trpíme, můžeme zaměřit soucit na sebe. Můžeme si přát: „ Kéž se uzdravím. Kéž je mi lépe. Kéž jsem silný/silná. Kéž jsem v míru.“  a tak dále. Měli bychom být milí a jemní a být sobě dobrým přítelem. Představte si, jak byste pomohli blízkému příteli, který trpí. Podobně můžete mluvit sami k sobě, podpořit a povzbudit se stejně, jako byste tak podpořili kamarádku/přítele. V době, kdy jste zranění, byste měli dobře pečovat o svou mysl i tělo. Můžete také moudře rozvažovat, což vám pomůže pochopit a přenést přes srdce utrpení, být s ním v míru, a vidět, jak můžete dovedně a chytře reagovat, abyste se z tohoto utrpení vysvobodili, nebo ho zmírnili.

Kéž soucit nás všech roste, kéž my všichni šíříme štěstí a zmírňujeme utrpení ve světě.